Znáte ten pocit, že se dlouho o něco snažíte a pořád jakoby se nic nedělo?
Ale ona to vlastně není pravda. Něco se děje, jen to není hned vidět.
Napadla mě dnes, když jsem viděla svého muže štípat kmen, taková paralela…
STOLETÝ STROM
Museli jsme porazit veliký strom u našeho domu. Bohužel jej napadla houba a uschnul. Děje se to teď prý většině jasanů – tvrdil odborník.
Strom měl přes 100 let a byl to největší obr ve vesnici.
Skáceli jej profesionálně, takže ač rostl těsně u domu, dopadl přesně tam, kam bylo určeno. Následně byl kmen rozřezán na kuláče a od té doby jej dál řežeme, štípeme a uklízíme. Na prkna to nebylo – přeci jen ta houba byla prolezlá kmenem a topíme v kachlových kamnech dřevem, takže za 2 roky, až vyschne, v nich skončí.
VELIKÉ KULÁČE
Kmen byl tedy rozřezán a bylo třeba jej rozštípat. Nevím, jestli jste to někdy dělali nebo aspoň viděli. Každý kuláč je třeba rozštípnout, aby lépe vyschnul. U těch malých to jde snadno, na jedno zaseknutí sekyry. U těch větších to jde hůř a je potřeba kalač (něco, jako větší sekera). No a na ty největší jsou potřeba i klíny. Jde o proces, který vyžaduje krom fyzické zdatnosti i velikou zdatnost mentální a to především trpělivost.
DLOUHO SE NIC NEDĚJE
Zvenku to vypadá tak, že se buší kalačem do klínu (který je zaražený do velikého kuláče) třeba 30x a NIC! Vypadá to jako námaha, která je zcela zbytečná. Vypadá to, že s tím dřevem nikdy nikdo nepohne a nic se prostě nestane.
ZÁZRAK
A pak to najednou praskne. Jakoby z ničeho nic. Ještě před chvilkou nenaznačovalo nic, že by se mělo něco udát a najednou je to tu. Kmen povolí…
JE TO JAKO PRÁCE NA SOBĚ
Na cestě seberozvoje jsem 30 let. Něco šlo snadno a rychle, něco pomaleji a někdy jsem měla pocit, že to snad není možné, že s tímto se prostě pohnout nedá. A ano, měla jsem i chuť to vzdát. Vždyť jsem se přece snažila tak dlouho a nic! Kolikrát mě rozčilovaly věta – CESTA JE CÍL, které jsem sice intelektuálně rozuměla, ale… Ale já už chtěla VIDĚT TY VÝSLEDKY!
PODHOUBÍ
Stejně, jako jsme léta neviděli houbu, co ničila ten strom, a tak jej nemohli zachránit, nevidíme často procesy, které se uvnitř nás odehrávají.
A když se snažíme něčím v sobě pohnout, máme často pocit, že to vlastně nic nemění.
VÝSLEDEK
Ale není to pravda. Jednoho dne přijde to LUP. A veškerá ta práce, kterou jsme udělali a vypadala jako zbytečná, se najednou zúročí. Mysleme na to, až zase budeme mít pocit, že se na to můžeme vykašlat, protože se „PŘECE NIC NEDĚJE“…
A pokud máte chuť s něčím v sobě pohnout, přijeďte ke mně 19. 3. do Hradce Králové na KONSTELACE, tam se dějí velké věci VŽDY 😊
Chcete více info? Napište mi na e‑mail a já se vám ráda ozvu….
